Nakládání s odpady aneb dárek občanům

Obyvatelé mnoha obcí České republiky dostali od svých zastupitelů k novému roku dárek v podobě až několikanásobného zvýšení poplatku za svoz komunálního odpadu. Jako vždy stojí za stoupajícími náklady domácností šlendrián ve spojení s nezájmem.

Zvýšení poplatku za vývoz popelnic bylo jedním z hmatatelných výsledků spojení hnutí Starostové s vládní TOP 09. Starostům se podařilo v loňském roce zařídit v parlamentu přijetí novely zákona o místních poplatcích, která zvýšila sazbu za svoz netříděného odpadu na trojnásobek, tedy 750 korun, zatímco sazba za svoz odpadu tříděného zůstala na původních 250 korunách. Suma sumárum to znamená, že obce mají možnost inkasovat od každého občana včetně kojenců až tisícikorunu ročně. A zdá se, že takový způsob se pro mnohé obce stává atraktivním. Jednak se regulovaná sazba rapidně zvýšila a jednak je tento systém velmi prostinký.

Fakta

Náklady na likvidaci komunálního odpadu jsou rok od roku vyšší. Obce a města přitom mají zákonem o odpadech stanovenou povinnost zajistit jeho sběr, odvoz a odstraňování, protože jsou oficiálním původcem odpadu, který vyprodukovaly fyzické osoby bydlící na jejich území.

Stanoví-li obec vybírání příspěvku na odpadové hospodářství obecně závaznou vyhláškou, měla by každý rok přepočítat náklady a výši poplatku úměrně upravit. Pokud lidé odpad třídí, a vyhodí toho tedy logicky méně do popelnic na směsný odpad, existuje prostor pro snížení. Naopak pokud na likvidaci odpadu doplácí, může poplatek zvýšit, ovšem maximálně do výše 250 + 750 korun. Patří ovšem k místnímu koloritu, že snižovat se nechce nikomu, nehledě na to, že spousta obcí dosud na vyvážení často výrazně tratila. A při pohledu do obecních rozpočtů to vypadá, že nebude proč snižovat, neboť náklady na likvidaci každoročně rostou.

Jednoduchost vítězí

Režim účtování poplatku za odpad formou místního poplatku je ale jen jedním ze způsobů, jak od občanů peníze za produkci odpadu vybrat. Obecní úřady mohou vlastními vyhláškami stanovit výši poplatků, jejichž okruh přesně vymezuje zákon – ten, který loni prošel novelizací –, a právě „místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů“ patří mezi ně.

Jakmile je výše poplatku stanovena obecně závaznou vyhláškou, je poplatník, tedy v tomto případě občan, případně majitel neobydlené nebo celoročně neobývané nemovitosti, povinen platit. Neplatí-li, může obec podle jiného zákona, o správě daní a poplatků, vydat platební výměr. A od něj už je jen krůček k exekuci, kterou může jako správce poplatku buď vykonat sám příslušný obecní či městský úřad, nebo ji svěřit soudu nebo exekutorovi. Jakmile má obec v ruce platební výměr, který sama vydala, je případné důkazní břemeno na poplatníkovi.

Je tedy nasnadě, že takový způsob výběru poplatku je pro obce daleko nejjednodušší a nejsympatičtější. Úřadům dává zákon k dispozici nástroj, jak od občanů inkasovat, novela pak šanci, jak se vypořádat s vleklým problémem: náklady na svoz odpadu každoročně rostou a obce na ně doplácejí.

Háček

Jaký je ale háček celé věci? Je jich hned několik. Tím nejdůležitějším je, že poplatek stanovený vyhláškou je vždy paušální. Nařízení, jakkoli závazné, které obec vydá, vůbec nebere v úvahu, jak jednotlivé domácnosti třídí, jestli kompostují vzniklý biologický odpad, zda topí ekologicky, a proto do popelnice nesypou uhelný popel (který mimochodem na kompost nepatří)… Vyhláška to vezme šmahem: všichni trvale bydlící zaplatí stanovenou částku.

Jednu výhodu taková rovnoprávnost má. Teoreticky totiž není důvod, aby byl v obci, která vybírá poplatek za odpad paušálně, nějaký nepořádek. Každý může vyvézt odpadu, kolik chce, a přesto platí pořád stejně. Nevýhod je ale hned několik: jednak ze stejného důvodu tento systém nikoho nemotivuje ke třídění, kompostování a podobně a jednak se vztahuje jen na lidi s trvalým bydlištěm. Ti, kdo se do novostavby ve vesnici poblíž Prahy nastěhovali s celou pětičlennou rodinou, aniž ji ale přehlásili, zaplatí jen za jednu osobu. Na téma lidí vyskytujících se v obci dnes a denně a využívajících obecní služby, a přesto mávající občankou vydanou ve velkoměstě by mohli dlouhé hodiny mluvit mnozí starostové, zejména z oblastí přiléhajících k Praze.

Jde to jinak

Když parlament loni na jaře novelu o zvýšení místních poplatků přijal, byly noviny Jobovy zvěsti plné. Obecně se přistoupilo na to, že zvýšení nákladů na popelnice je nevyhnutelné. A přesto zákon obcím i městům umožňuje, aby na to šly jinak. Vybírat poplatek pak nemusí v režimu zákona o místních poplatcích, ale podle zákona o odpadech. Ten nechává obcím volnou ruku v tom, jak s odpadem naloží. A je pak jen na starostech a zastupitelích, aby ve spolupráci se svozovou firmou nabídli občanům systém, který bude spravedlivější a mnohem víc motivující.

Někde to řeší tak, že lidé mají možnost stanovit si frekvenci svozu a velikost sběrné nádoby a podle toho platí paušální poplatek, paušální ovšem do té míry, že platí pravidelně stejnou částku, která je ale třeba několikanásobně nižší nebo vyšší než ta, kterou do obecní pokladny přispívá soused. Jinde mají nálepky s čárovými kódy, které je možné na úřadě koupit a opatřit jimi popelnici, kdykoli je připravená k vyvezení.

Takový systém – snažit se přesvědčit obyvatele, aby co nejvíc třídili –, může být pro obec přínosem. Firmy provozující systémy recyklace totiž obcím za tříděný odpad přispívají do rozpočtu. Platí tedy přímá úměrnost, že čím více lidé recyklují, protože jsou k tomu vhodným systémem motivováni, tím víc obec získá za naplněné barevné kontejnery. Má to ale taky jeden drobný nedostatek. Ten, kdo chce hodně ušetřit, nelení odvézt odpad na černou skládku nebo ho pohodit kdekoli v obci, aby nemusel aspoň jednou za čas svou vlastní popelnici vyvézt.

Právě z tohoto důvodu upustili od známek ve středočeských Kostomlatech nad Labem. Jak říká starostka Milena Hercoková, „lidé si na úřadě pořizovali méně známek, aby ušetřili, a potom se odpad nacházel všude možně po příkopech“.

Vy třiďte

Odpadové hospodářství ve městech a obcích by mělo být výsledkem kompromisu zastupitelstev a občanů. Vy budete třídit, měl by říct solidní starosta, a já za to věnuju čas a úsilí tomu, abych byl schopen rozlišit ty, kteří odpadu vyprodukují málo a kteří do popelnice hodí všechno, co se jim k ničemu nehodí.

Úřady ale obecně nijak nezvýhodňují ty, kdo komunálního odpadu vyprodukují málo. Jak uznává místostarostka Přezletic Ludmila Červínová, bonifikace občanů probíhá jen formou chválení za třídění a zveřejňování velikosti finanční odměny pro obec od EKO-KOMu, který vykupuje tříděný odpad. „Odměnu používáme zejména pro financování pravidelného čtrnáctidenního svozu kompostovatelného odpadu od dubna do listopadu – tím nám ubyl nepořádek v příkopech a nejbližším okolí,“ podotýká.

… my uděláme maximum

My budeme maximálně úsporně nakládat s odpady, mělo by sborově odpovědět občanstvo, a vy za to dohodnete se svozovou firmou takové podmínky, které budou vyhovovat požadavkům naší obce, a vyberete tu nejlevnější. Politika svozových firem je totiž dalším prubířským kamenem celého systému. Aniž bychom je mohli nařknout z nekalých praktik, občas se nechovají tak, jako by měly konkurenci, ale spíš jako kdyby mezi sebou dávno uzavřely kartelové dohody. V takové situaci je jednání s nimi poněkud komplikované. A tak starostové raději zvolí ten nejméně problematický způsob, jak se s odpady vypořádat.

ČLÁNEK VYŠEL NA SERVERU PENÍZE.CZ.