Proč je dobré psát správně česky

V době krátkých textových zpráv a vzkazů na Facebooku, kdy pisatelé ani adresáti nejsou schopni poznat, že je v textu vynechaná čárka nebo chybí velké písmeno (a upřímně řečeno, je jim to úplně jedno), se může zdát naprosto scestné obhajovat potřebu pravopisné správnosti, gramatické korektnosti a správnosti vyjadřování.

Opravdu – z vlastních zkušeností víme, že asi tak 89,638 % lidí nezjistí, že jste udělali chybu. Pokud vám ale přece jenom trochu záleží na tom, jak vás budou čtenáři (zákazníci, dodavatelé, partneři životní i obchodní) vnímat, stojí za to se pokusit texty zdokonalit. Může se totiž stát, že se dostanou do rukou někomu z oněch zbylých více než deseti procent populace, která tuší, že přívlastky volné se ve větě oddělují čárkami, ze školních osnov si pamatuje na vyjmenovaná slova a shodu podmětu s přísudkem, a tu a tam dokonce umí zacházet s archaickými, a přesto stále se ještě objevujícími přechodníky.

S takovými zprávami doručovanými přes sociální sítě nebo přátelům, které zvete na večerní posezení v restauraci, si hlavu opravdu lámat nemusíte. Když ale tvoříte texty, které mají komunikovat na úrovni, zvažte, jestli si můžete vynechanou čárku nebo chybějící písmenko dovolit. Tím, že své komunikaci věnujete dostatečnou péči, vlastně vyjadřujete úctu k tomu, ke komu ji směřujete. I když drtivou většinu vět pochopí, i kdyby je za vás sepisoval automat, o vaší úrovni mu může říct mnohé.

A někdy je zkrátka krajně nevhodné, když se v textu, navíc třeba velmi krátkém, objeví hrubka. Jak se asi musel cítit ten, kdo připravoval prezidentský slib Miloše Zemana, ve kterém chyběla dvě písmena?