Beagloviny

V pátek mi bylo pět měsíců. Fily mi říkala, že tomu nemůže uvěřit. Taky mi říkala, ať na ni přestanu zkoušet to svoje „jástímmilýmksichtem“, že to na ni prý neplatí, ale to teda pěkně kecá. Platí! Cha chá!

Chalupaření – ta vám tak sluší!

V noci zase pršelo. Maggie při posledním venčení čurala snad jen na zadních, aby se trefila do trávy a současně si nezamáčela ťapky. Cestou do chalupy vyhrabala zpod smrčku kus sušeného masa, co si tam schovala na ty horší časy (asi naznala, že už přišly…), po půlnoční svačince usnula.

Chalupaření – spojeni s přírodou

Spojení s přírodou jsem v rámci chalupaření dovedla k dokonalosti, když se ke mně v den, co přijeli Necelebritovi, přitulila včelka. Heč.

Chalupaření – útěkářka

Vzhledem k nastalému neletnímu počasí jsme se rozhodli prožít následující den tak, že místo výletů prozkoumáme okolí. V době, kdy aspoň na chvíli přestane pršet…

Chalupaření, den druhý

Zatímco v domovině stále vládlo kruté vedro, v končinách, jež zovou se poeticky jižní Čechy, přišla v průběhu noci z neděle na pondělí opravdová smršť dešťová i větrová a přinesla to, čemu půvabné dámy na obrazovkách říkají studená vlna. Kdo by s tím tak nějak při odjezdu na chaloupku počítal? No, určitě ne chalupář amatér. Amatérsky jsme tedy klepali kosu hned tři. A pes. Teda pes ne. Tomu to bylo šumák.

Počátek chalupaření

Možná jste z absence dvou posledních sloupků usoudili, že jsme chalupaření nepřežili. Opak jest pravdou. Kupodivu. Ačkoli…

Maggie

Těch prvních čtrnáct dní jsem si vůbec nedokázala představit, že se to dá přežít. Možná to zní divně, ale je to tak. Nechápala jsem, jak může někdo nostalgicky vzpomínat na štěněčí období svého parťáka a se zasněným úsměvem vypočítávat škody jím způsobené a lumpárny jím provedené. Říkala jsem si, přiznávám se bez mučení, že možná nejsme ti vhodní lidé pro něčí smečku.

Pro změnu

… bych dnes psala zase jako člověk. Alespoň bych se o to pokusila.

Zase já

Fily nemá na nic čas. Tvrdí ona. Ale nějakej čas mít musí, to já můžu vědět nejlíp, jelikož jinak by ho všecek nemohla trávit se mnou. To dá rozum.

Takže štěkat umím

Fakt. Zjistila jsem, že štěkat umím. Ne všichni jsou z toho tak odvázaní jako já, což nechápu, protože štěkání je fajn. Zatím jím moc neplýtvám, štěkám jen tehdy, když chci někoho vyprovokovat ke hře.