Sny

Je to jen pár let, co měly holky oblíbenou zmrzlinu. Jmenovala se Letní sen. Byla to kombinace smetanové zmrzliny s ovocnou dření, která měla tu nevýhodu, že byla patrně určena pouze k hbité konzumaci. Jinak se bleskurychle roztékala. Často se stávalo, že než jsem donesla Letní sen domů, vytekl mi do kabelky. Ale to se snům občas stává.

Já su tvrdá, děvče

Nebyla jsem tam od doby, co byly Mladší tři roky a já tam s ní obden jezdívala, abych navštívila babičku, pak babičku a dědu, pak dědu… Babičku…

Už mi, lásko, není třicet let

Už mi není ani třicet devět. Ze dne na den. Zdá se. Aspoň že už nesněží.

Co když

Je mu deset, ale vypadá mladší. Může za to jeho drobounká postava a nechuť k čokoládám. Přesto se cítí mužně a neohroženě a má pocit, že si se vším poradí. Tedy měl pocit. Donedávna.

Kdybych jen věděl jak!

Z Tcháňatova jsem si přivezla jako obvykle spoustu veskrze pozitivních dojmů. Návdavkem pak ještě rozbité koleno a třídenní žaludeční koliku. To samozřejmě jen proto, že se ráda dělám zajímavá, jak už všichni víme.

To mě pobavilo

Poslední březnový týden. Sněží. Fučí. Mrzne. „Ale už bude teplo,“ povídá trafikant bodře a mrkne na mě. „Myslím, že letos už teplo nebude,“ opáčím skepticky a otírám si vločky z tváří. Trafikant trvá na svém: „Bude!“ Zmocňují se mě pochybnosti a s neskrývanou nadějí říkám: „Fakt?“ „Jo, v červencu by mohlo být aj dvacet stupňů!“ rozchechtá se chlápek za pultem. Mě to nepobavilo.

Jarní úklid

Říká se, že prý už je jaro. Namrzlá krusta na chodníku před naším domem o tom asi ještě neslyšela. Nebo nedbá. Nebo něco v tom smyslu.

To se nehodí

Den po dni se přesvědčuji o tom, že současné školství nemá s tím, co zažívala naše generace, téměř nic společného. Mladší v jednom kuse vytváří nějaké prezentace a běda tomu, kdo by jim říkal referát! Čili běda matce, kterou neomluví ani to, že si veškeré pokusy o vzdělání odbyla v minulém století.

To sa oplatí

Přesně za měsíc a deset dní budu čtyřicetiletá. V dnešním světě, zdá se, je to nějaký přelomový věk. Dle reakcí okolí lze soudit, že více než jako důkaz definitivní dospělosti je čtyřicítka vnímána jako tragická předdůchodová etapa jedince, kterýžto je od onoho magického okamžiku jednou nohou v hrobě. Se snad všichni pomátli. Či co.

Na dně flašky Hitlera nenajdeš!

Radost ze setkání byla po čtrnáctidenní odluce tak výrazná, že u nás Kačka i přenocovala. Když je vám totiž jedenáct, tak si čtrnáctidenní zážitky během školních přestávek říct nestihnete. To dá rozum.