To se nehodí

Den po dni se přesvědčuji o tom, že současné školství nemá s tím, co zažívala naše generace, téměř nic společného. Mladší v jednom kuse vytváří nějaké prezentace a běda tomu, kdo by jim říkal referát! Čili běda matce, kterou neomluví ani to, že si veškeré pokusy o vzdělání odbyla v minulém století.

Několikrát týdně tedy extrpaslíková okupuje můj počítač, tváří se předůležitě a ukrutně ráda pořád dokola předčítá, co napsala. Tento týden byl na pořadu dní projekt Nizozemsko.

„Mám tam napsat protože, nebo jelikož?“ hulákala na mě od stolu.

„To je totéž. Napiš tam, co chceš. Co se ti víc líbí?“

„Hm… víc se mi líbí jelikož. Ale napíšu protože. Jelikož se ke mně totiž vůbec nehodí. Je příliš noblesní, víš?“

Usmála jsem se: „Tak napiš protože, když je na tebe jelikož příliš noblesní.“

Pak mě napadlo, že jsem nikdy nepřemýšlela o slovech, co se ke mně nehodí. Je pravda, že existují slova, co nemá ráda. Třeba sejra. Co to jako je za slovo? Taky nemám ráda sprostá slova. Používám je zřídka, většinou, pravda, hlavně v duchu, a když už ze mě některé vylítne, všichni vědí, že situace je vyhrocena na úroveň srovnatelnou s vypuknutím třetí světové války. Jsou lidé, co používají sprostá slova jen tak mimochodem mezi řečí, jako kdyby říkali chleba s máslem. Aby mi to nevadilo, musím ty lidi mít hodně ráda a současně ti lidé nesmí být moje děti. :O) Pak je ještě jeden druh lidí, od kterých to vůbec nečekáte a kteří působí až roztomile, když z nich vylítne něco v echt expresivním znění.

To jsem ostatně zažila tento týden u mé paní doktorky. Než si mě pozvala na pondělní odběry kdečeho, konstatovala, že se mě černokašlová bakterie drží jako divá. Na otázku „Jak se cítíte?“ jsem se pokusila odvětit skromným: „Unaveně. Strašně unaveně. Nemůžete mi předepsat nějaký drogy?“ „Vy tomu totálnímu vyčerpání organismu říkáte jen unaveně?“ usmála se, naklonila se ke mně, jako kdyby mi chtěla sdělit něco jen tak mezi náma holkama a tlumeně řekla: „Nezlobte se na mě, ale všimla jste si, že se máte od toho novýho roku úplně na hovno?“ Mám ji hrozně ráda a vážně u toho vypadala roztomile. Je taková milá, drobná, malinká a to „tajemství“ myslela naprosto upřímně. Nedbaje toho, že si tím přivodím pětiminutové dušení kašlem, rozesmála jsem se z plných nespolupracujících plic, abych nakonec spiklenecky přitakala: „Všimla.“

Člověk si holt někdy musí připustit, že slova, co se k němu nehodí, nelze výstižně nahradit těmi, co se k němu hodí. Jelikož a protože je to prostě tak.

Tak ať se k vám tento týden hodí jen samá pozitivní slova. :O)

Vaše teta Fily